Omlouvám se všem za "neaktivitu" na fóru v poslední době, ti co jsou na Discordu ale ví, že jsem tam byl docela pravidelně.
Takže tady máme delší shrnutí ME sezóny 68:
Předsezónní plány nebyly moc vysoké, měli jsme horší kádr než na posledním ME, které se hrálo v Estonsku. Hlavními tahouny byli guardi Severa, Hromádka, hlavní nahrávač Parobček a taktéž i pot 11 Kučera na SF (měli jsme dost solidních guardů), na druhou stranu Hnilička nikdy neměl lepší formu než 6 a tudíž papírově možná nejlepší guard v týmu tedy hrál zřídka. Na podkoši byl jasnou jedničkou Feit, sekundoval mu z lavičky Opavský a pak tři dvacetiletí pivoti Vlášek, Šenkýř a Havlíček (pot 11). Docela překvapivě se do sestavy nevešel Růžička, který hrál letos na ME jenom čtvyřikrát z lavičky.
Do skupiny jsme dostali Lotyšsko (40), Černou Horu (67), znovu Izrael (18), Maltu (95), Moldavsko (73), Ukrajinu (24) a úřadující semifinalisty ME Belgii (2), i když už bez tahouna Klichowského. Čekal jsem 3 výhry proti těm slabším týmům, možná i nějaké to překvapení, ale na postup jsem nevěřil.
Začali jsme tedy proti
Lotyšsku (79042), hrál jsem normal a doufal v to, že soupeře přehrajeme. To se absolutně nestalo a baltský soupeř nás i přes TIE bodově přehrál ve třech čtvrtinách a my jsme si připsali porážku
93:111. Feit, Severa a Hromádka i s pomocí střídajícího Kučery nás sice bodově táhli, jenomže na lotyšskou úspěšnost střelby za tři body 47.2% (17/36) jsme prostě recept najít nedokázali. Navíc sedm z devíti lotyšských hráčů zapsali dvojciferný počet bodů.
Druhé utkání s
Černou Horou (79043) se vyvíjelo podle našich představ, o poločase jsme vedli 56:32 i přes špatnou střelbu za 3 body. Potom jsme už trochu zvolnili, nechali soupeře se mírně dotáhnout, nicméně jsme zápas vyhráli
115:99 a vyhráli první zápas na ME. Nejlepším střelcem byl střídající Gebert s 23 body, Vlášek měl 15 doskoků.
Pak přišla extrémně těžká zkouška a
Izrael (79049), znovu už s trenérem Alonsem a na pivotu 221 cm vysoký Rotem Kalderon s platem 215 tisíc, což bylo snad srovnatelné s platem našich deseti top hráčů. Hráli podle plánu LI a chvílemi to vypadalo pro nás slibně, rozdíl byl jen sedmibodový o poločase, tak nás obzvlášť v poslední čtvrtině Izraelci utavili a brutální silou si došli pro výhru. Z našeho pohledu se tedy jednalo o porážku
68:101. Rozdíl byl na první pohled znatelný - lepší obrana soupeře proti naším střelcům a z toho vyplývá naše chabá úspěšnost z pole necelých 26%. Nezbylo nic víc než se s toho oklepat a vyhrát povinně s Maltou.
Proti
Maltě (79054) byl plán jasný - zkoušeli na nás i přípravu, která se jim povedla z půlky. I přes mírně nepovedený první poločas to byla jasná záležitost, třetí čtvrtinu jsme vyhráli o 15 bodů a nakonec zvítězili v poměru
133:97. Růžička byl naším nejlepším střelcem, z lavičky za 19 minut zaznamenal 21 bodů a musím také připomenout 39 týmových asistencí v tomto utkání, ale i 26 faulů.
S bilancí 2-2 jsme šli do dalšího zápasu ME proti
Moldavsku (79057), poslednímu slabšímu soupeři. Moldavský trenér zkusil hrát inside zónu, ale tak trochu ironicky jsme vyhráli na doskoky 66:50 a to byl klíč k úspěchu. O poločase jsme vedli o 25, poté jsme hráli střídačku, o něco jsme z náskoku přišli jako v zápase s Černou Horou, ale konečný výsledek
117:103 nám pořád dával alespoň matematickou naději na postup.
(pokračování v dalším příspěvku)