Tak dnešním zápasem v Polsku pro nás skončil letošní Turnaj útěchy. Bylo to těsné, ale nakonec jsme byli v každé čtvrtině o 1-2 koše horší; nedokázali jsme uhlídat zejména soupeřova PF Perka, který si pod oběma koši dělal víceméně co chtěl. Utkání tak rozhodly naše horší doskoky. Hráli jsme týmově jako obvykle, individuálně bych vyzdvihl snad jen Sedlárův double-double body+doskoky, což dnes bylo obzvláště těžké. Trenér naší seniorské repre se už na něj jistě těší...
Protože se jednalo o poslední soutěžní zápas v končící sezoně, je na místě zhodnotit ji jako celek. Myslím si, že byla rozhodně povedenější než ta minulá, kdy jsme si neodpustili jednu překvapivou a snad i trochu hloupou porážku v Norsku. Naproti tomu letos jsme v mistrovském zápase podlehli až dnes, a přitom jsme hráli s velmi silnými týmy Řecka, Brazílie, Ukrajiny a zejména Španělska. To všechno jsou velmi cenné skalpy.
Škoda dneška, protože chyběl jen kousek. O to více může mrzet dost nepříznivé vylosování základní skupiny Turnaje útěchy, kde jsme měli jen 3 slabé soupeře, takže jsme nebyli, ač bez porážky, v tabulce na score výše. Kdybychom s Poláky měli výhodu domácího prostředí, nemusel jsem toto hodnocení psát už dnes...
Protože nejpozději zítra současný tým rozpustím a začnu budovat novou U21 pro příští sezonu (v nadcházejících přátelácích do konce sezony chci dát šanci ukázat se již mladíkům), chtěl bych velmi poděkovat manažerům všech hráčů, kteří trénovali hráče pro U21. A nejen těm, jejichž svěřenci v U21 přímo hráli, protože tato elita byla jen vrcholkem pomyslného ledovce.
Vám všem, kteří jste mi svým přístupem pomáhali, a leckdy upřednostnili zájmy reprezentace před klubovými, patří největší uznání, protože bez vás by nemohla být U21 letos tak silná a úspěšná. Díky, kluci (a slečno) :-)